Stránky

Energit v Loděnicích, v Mecce gramofonových desek

Sun, 17 Feb 2019

Poté co legendární ENERGIT předloni vydal kritikou i fanoušky velmi dobře přijaté album Time’s Arrow, začal neúnavně objíždět naši republiku a o jeho koncerty je nebývalý zájem také na Slovensku. Sestava kolem našeho nejlepšího bluesového kytaristy Luboše Andršta, mimochodem loňského sedmdesátníka, vystupovala v Brně, Kolíně, Liberci, Ostravě či Ústí nad Labem. Vidět ji mohli návštěvníci festivalů Valašský špalíček, Blues Alive nebo Československý beat-festival. Tam všude se Energit dočkal obrovského ohlasu.

Kapela vznikla v roce 1973. Jejími zakladateli byli kytarista Luboš Andršt, baskytarista Vladimír Padrůněk (oba Jazz Q Martina Kratochvíla), bubeník Jaroslav „Erno“ Šedivý a zpívající hráč na klávesy Ivan Khunt (oba ex Flamengo).

Po půlročním velmi úspěšném fungování byla skupina po koncertě v Pečkách zakázána. Ivan Khunt a Erno Šedivý emigrovali a následně odešel i Vladimír Padrůněk. Když byl kapele zrušen zákaz, transformoval se Energit do jazzrockové podoby a v roce 1975 mu vyšlo eponymní album, které produkoval Hynek Žalčík. Luboše Andršta na něm doplnili respektovaní muzikanti jako třeba Emil Viklický, Karel Jenčík či Rudolf Ticháček. V roce 1978 byla vydána ještě deska Piknik, na které hraje opět obměněná sestava.

V hardrockové podobě zmizel Energit z tuzemských pódií na dlouhých 33 let. Comeback se uskutečnil až v roce 2006 při vzpomínkovém koncertu na Ivana Khunta, Vláďu Padrůňka a producenta Hynka Žalčíka. Od té doby skupina sporadicky vystupovala. K pravidelnému koncertování se Energit vrátil až na podzim roku 2017 po vydání výše zmíněného alba.

Všechny koncerty současného Energitu se vyznačují procítěnou kytarou Luboše Andršta, úchvatným zpěvem Honzy Holečka, navíc podpořeným jedinečným zvukem hammondových varhan a bezchybnou rytmikou, o niž se starají náš nejlepší baskytarista Vladimír „Guma“ Kulhánek a excelentní bubeník Jiří „Zelí“ Zelenka.

Nyní tahle parta poprvé přijede do Mekky československého gramofonového průmyslu – do Loděnic, kde zahraje 15. března v místním kině. Přijďte si užít skvělý koncert s Energitem!

Autor textu: Luboš Hnát

Lucerna zažije setkání bluesových králů, světového a českého

Thu, 01 Nov 2018

Velký sál Lucerny se 8. listopadu rozhýbe v rytmu toho nejlepšího blues, jaké lze na světě slyšet. Přijede ho vůbec poprvé do České republiky zahrát sám jeho úřadující král, kytarista a zpěvák Buddy Guy se svou kapelou. Na již téměř vyprodaném koncertě bude Guyovi sekundovat nejvyšší velmož české bluesové scény Luboš Andršt se svojí bluesové sestavou.

Do prodeje se uvolnilo několik exkluzivních vstupenek k sezení v základním sektoru z nevyzvednutých rezervací a lóžích, i nadále jsou k dispozici vstupenky k stání.

Muzikantské kořeny letošního sedmdesátníka Luboše Andršta sahají až do druhé poloviny 60. let, kdy byl oporou kapely Framus Five Michala Prokopa, se kterou natočil legendární album českého rocku Město ER. V 70. letech se Andršt obrátil k moderní jazzrockové fúzi v čele vlastní kapely Energit. Blues Band založil na začátku 80. let a v jeho čele stojí dodnes. V kapele se vystřídala řada vynikajících hudebníků, u mikrofonu řada významných zpěváků – za všechny jmenujme Slováka Petera Lipu, Američanku Tonyu Graves nebo Američana Ramblin Rexe. V současné době v Blues Bandu zpívá harmonikář Marek Hlavica. V hudebním bloku, který bude hlavní hvězdě večera v Lucerně předcházet, doprovodí Luboše Andršta již zmíněný Marek Hlavica a Jan Holeček, zpěvák a varhaník kapely Energit. Jmenované podpoří hvězdná rytmika rockových legend Vladimíra Gumy Kulhánka (baskytara) a Jiřího Zelenky (bicí).

Luboš Andršt má se světovou první ligou bluesmanů svoje poměrně bohaté zkušenosti. Jeho Blues Band doprovázel britského zpěváka a harmonikáře Paula Jonese (Manfred Mann), slavnou americkou pianistku a zpěvačku Katie Webster a dlouhodobě spolupracoval i s patrně vůbec nejuctívanějším polským bluesovým kytaristou Tadeuszem Nalepou. Vrcholu se v této oblasti Luboš Andršt dočkal v roce 1998, kdy jej B.B. King pozval jako svého osobního hosta na pódium pražského Kongresového centra a zahrál si s ním několik písní. Stejné pozvání se pak opakovalo o dva roky později, když B.B. King koncertoval ve Zlíně.

Buddy Guy (nar. 1936) je považován za největšího žijícího bluesového hudebníka, posledního stále aktivního pamětníka rozmachu elektrické bluesové scény v 50. a 60. letech. Jako kytarista doprovázel všechna velká jména první generace tohoto žánru: Muddyho Waterse, Howlin´ Wolfa, Little Waltera či Willieho Dixona. Dlouhá léta vedl kapelu s fenomenálním harmonikářem Juniorem Wellsem. Za svůj zásadní vzor jej považovali či považují Jimi Hendrix, Keith Richards, Jeff Beck, Eric Clapton, Jimmy Page, Stevie Ray Vaughan či John Mayer. Je držitelem řady cen Grammy, Blues Music Awards a dalších hudebních i společenských ocenění. Je majitelem nejznámějšího chicagského bluesového klubu Buddy Guy´s Legends. V současné době je na krátkém evropském turné na podporu nového alba The Blues Is Alive And Well. V jeho závěru vůbec poprvé zahraje v České republice, ve velkém sále Lucerny. Koncert pořádá agentura Liver Music ve spolupráci s festivalem Blues Alive.

V současné době už je většina kapacity koncertu vyprodána, poslední vstupenky jsou k dispozici v předprodejních sítích Ticketmaster a Ticketportal.

Koncert pořádá agentura Liver Music ve spolupráci s Blues Alive.

Blues, jazz i bigbít. Luboš Andršt oslaví sedmdesátiny v Lucerně

Wed, 12 Sep 2018

Kytarista, skladatel a pedagog Luboš Andršt, jehož jméno je synonymem pro tuzemské blues, oslaví 70. narozeniny 26. září koncertem v pražském Lucerna music baru s mnoha hosty. Na večeru s názvem Luboš Andršt - 70 let vystoupí s třemi aktuálními sestavami. Postupně zahraje s jazzově laděným Luboš Andršt Group, bluesovým Luboš Andršt Blues Band a v blues rockové sestavě také s legendou československého bigbítu Energitem. Jubilantovi přijde pogratulovat například kytarista Michal Pavlíček nebo perkusionista Imran Musa Zangi. Koncertem bude provázet Michal Prokop. Za pořadatele to sdělila Klára Mrázková.

"Když zrovna hraji blues, tak do toho občas přidám nějakou ‘jazzovou zatáčku‘ a zamotám do té muziky noty, které tam nikdo nečeká. Ale dělám to i naopak. Do jazzové muziky napálím blues a to zabere vždycky," podotkl ke svému stylovému rozpětí.

Andršt, kterému bylo sedmdesát 26. července, má mnoho hudebních aktivit. Mimo jiné v klubech vystupuje s Prokopem ve Framus Five. Také má akustické trio s Prokopem a houslistou Janem Hrubým. Ročně odehraje dvě stovky koncertů. "Dokud ruce a hlava slouží, tak to jde. Problém je, že pak mám v hlavě třeba šest repertoárů, nějakých 120 skladeb," řekl loni v rozhovoru muzikant, který působil i v bigbítové skupině George & Beatovens, hrál s Mariánem Vargou nebo v doprovodné skupině Marty Kubišové. Dvakrát vystoupil i s legendárním B. B. Kingem. "Jednoznačně nejvíc jsem se naučil od B. B. Kinga," prohlásil Andršt, který si s ním zahrál v roce 1998 v pražském Kongresovém centru a v roce 2000 ve zlínském klubu Golem.

Loni se Andršt po více než 40 letech vrátil k debutu kapely Energit. Její album v roce 1973 tehdejší vedení vydavatelství Supraphon odmítlo vydat, neboť redakční radě kvůli tvrdšímu stylu a angličtině přišlo ideologicky závadné. Aktualizovaná verze původní nahrávky vyšla pod názvem Time‘s Arrow jako pocta baskytaristovi Vladimírovi Padrůňkovi, který zemřel v roce 1991 v necelých 40 letech.

Za svou hudební kariéru prošel Andršt mnoha kapelami a zanechal svůj otisk na mnoha tuzemských deskách. Hraje například na albu Michala Prokopa Město ER, s Jazz Q nahrál desku Pozorovatelna. Řadu desek vydal Andršt pod svým jménem. K těm nejvýznamnějším patří Capricornus a Imprints.

Zdroj: ČTK

Luboš Andršt se dožívá 70. let

Sat, 28 Jul 2018

Luboš Andršt se dožívá 70. let

Text: Luboš Hnát
Foto: Kateřina Smid, Ája Dvořáčková, Archiv Petry Macháčkové

Luboš Andršt

LUBOŠ ANDRŠT, fenomenální kytarista, který se stal legendou bluesové kytary. Právě dnes slaví 70. narozeniny, a tak Rockový svět oslovil několik jeho kolegů a kamarádů převážně z muzikantské branže a požádal je o odpovědi na následující otázky.

– Co se vám vybaví, když se řekne Luboš Andršt?

– Vzpomenete si na první setkání s ním?

– Jaké je vaše originální přání Lubošovi k narozeninám?

Michal Prokop (zpěv)
1) Luboš Andršt je kytaristou zcela výjimečným. Ačkoli se často projevuje jako poněkud technokratický, až profesorský typ, jeho hra je naprosto jiná, je nesmírně emocionální, plná citu. On hraje vlastně tak, jak bych si přál hrát já, kdybych to takhle uměl. Určitě je to dáno našimi společnými vzory, naším společným (nebojím se toho výrazu) feelingem. A taky je Luboš zajímavým skladatelem: prakticky na všech našich společných deskách jsou i jeho skladby, které zpívám moc rád. A vždycky čekám na jevišti, co tam zas nandá. Za ta léta ho mám hodně „přečteného“, ale přesto často překvapí, a na to se moc těším.

Michal Prokop

2) Bylo to někdy na konci roku 1969, kdy ho někdo doporučil k nám do kapely. V té době už jsem přestal hrát na kytaru a někoho jsme hledali. Už si moc nepamatuji, kdo ho přivedl, ale důležitým aspektem jeho přijetí byl fakt, že je bratrancem Petra Jandy, to tenkrát něco znamenalo. Ale když to pak na zkoušce zmáčkl a já slyšel prvně od českého kytaristy prstové vibrato, které u nás tehdy ještě nikdo neuměl, bylo jasné, že je jedno, čí bratranec vlastně je.

3) Hlavně aby mu to ještě dlouho vydrželo a aby to společně vydrželo nám: jemu, mně i dalšímu letošnímu sedmdesátníkovi, se kterým hrajeme léta. Tím je houslista Honza Hrubý, další frajer, se kterým mám tu čest.

Jan Hrubý (housle)
1) S Lubošem hraju průběžně již několik desetiletí. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let jsme spolu v duu brázdili bluesové kluby. Když bolševik vyhnal Vláďu Mišíka z české rockové scény, hrál jsem krátkou dobu v jeho Blues Bandu. Ještě předtím mě přizval k natáčení jeho LP Capricornus. To, že s ním hraju dodnes, považuju za snůšku šťastných náhod, v čemž má jaksi svůj podíl i Michal Prokop. Ten dostal v roce 1986 nápad, že bychom mohli dát dohromady akustické trio, tehdy pod názvem Nu Trio, které funguje pod našimi jmény dosud. Kromě toho spolu hrajeme asi od roku 2005 ve větší formaci, v kapele Michala Prokopa Framus Five. Myslím, že se mi do jisté míry za ta dlouhá léta podařilo nalézt v Lubošově myšlenkově výrazovém „arzenálu“ jeho specifické tónorody, čímž mi umožňuje nahlédnout do jádra jazz-bluesové tematiky. Někdy vás spoluhráč nechá hrát jaksi v polospánku, což se při hraní s Lubošem nikdy nemůže stát. Například u aranže skladeb, které hrajeme léta, se často jaksi dráždíme krátkými novotvary, kdy jeden na druhého musí rychle reagovat. Ustáleným aranžím to neuškodí a skladby, které se hrají jako stálice dlouhou dobu, člověku jaksi tolik nezevšední. Ze zkušenosti vím, že řadě lidem trvá dlouho, než pochopí Lubošovu celkovou duši. Já mám to štěstí, že mě to „hledání“ nezasáhlo. Nevím, proč si někteří lidé myslí, že je Luboš introvert. Já vím, že není. Jsem často při jeho diskusích, o čemkoli a s kýmkoli, a Luboš je duše upřímná a otevřená.

Jan Hrubý

2) První setkání s Lubošem Andrštem bylo neosobní. Kdysi dávno mně jeden kamarád povídal, že byl na koncertě kapely Energit a že tam hraje fantastickej kytarista. Nelenil jsem a na tu kapelu jsem zašel. Už si nepamatuju, kdy to přesně bylo, někdy v roce 72 nebo 73. Měl jsem v tehdy takovou poloprofi kapelu Reprocity a byl jsem pro širší publikum absolutně neznámou figurou. Pamatuju se, že když jsem se z toho koncertu vracel domů, měl jsem pocit, že je taková muzika pro mě nedostupná. Tam jsem z mého pohledu viděl dva démony: byli to Luboš Andršt a Vláďa Padrůněk, se kterým jsem se o dva roky později sešel v nově vzniklé kapele Vládi Mišíka, v Etc… Mišík byl v té době už rocková celebrita, a tak se Etc… rychle dostali na výsluní české rockové scény. Tudíž jsme se s muzikanty včetně Luboše zákonitě občas střetávali. Kdy a kde jsme spolu prohodili první slova, si samozřejmě nepamatuju. Je to ale už skoro půl století.

3) Co se přeje člověku k dovršení jistého věku, jehož stejně dlouhá doba na zeměkouli čeká i mě o několik měsíců později, mě jaksi nenapadá. Ale protože se na to ptáte, musím ze sebe něco vymáčknout. Hlavně mu přeju pohodu v jeho rodině, ať hraje aspoň tak dlouho jako B. B. King a vůbec… Vždyť to znáte.

Ondřej Konrád (foukací harmonika, zpěv)
1) Luboš byl u řady mých zásadních hudebních kroků. Několikrát jsme kdysi dávno jamovali a absolvoval jsem s ním svoje vůbec první vystoupení za honorář koncem zimy 1972 v klubu na Strahově, s Ernoušem Šedivým a Vláďou Padrůňkem. A po letech mě zase Luboš vtáhl do Blues Bandu s Petrem Lipou a Gumou Kulhánkem, což bylo moje první profi angažmá. Hrát s ním bylo vždycky něco mimořádného. Protože je to úžasný kytarista a vůbec muzikant s ohromným přehledem a znalostmi. Občas se dodnes na pódiu potkáváme a pokaždé obdivuju jeho tón, invenci, vnitřní energii, ten mix blues s fusion jazzem. A nedivím se, že na něj zahraniční návštěvníci koncertů koukají s otevřenou pusou.

Ondřej Konrád

2) Muselo se odehrát někdy potom, co jsem od jeho bratrance Petra Jandy slyšel domácí nahrávku Lubošovy skupiny Blues Company Ltd., asi ještě v roce 1968. Moje nadšení z toho „demáče“ pak značně vzrostlo, když jsem Luboše slyšel naživo, zřejmě na nějaké jam session. Hrál přesně to, co mě tehdy zajímalo: moderní elektrické blues, a to na nečekaně vysoké úrovni. Přestože ještě nevlastnil ani špičkový nástroj, ani aparaturu, kytara mu v rukou „zpívala“. Seznámili jsme se raz dva, společných témat k hovoru byla spousta. Znáš tuhle desku? A tamtu? A slyšel jsi tohohle kytaristu? Později došlo i na řadu nehudebních témat, když jsme v 80. letech křižovali s Blues Bandem Československo.

3) Hlavně aby mu to pořád hrálo, samozřejmě. Je výborné, že oprášil Energit a na kapelu nejspíš chodí nejen pamětníci. Takže si vlastně Luboš dal senzační dárek k narozeninám sám.

Peter Lipa (zpěv)
1) Luboš Andršt je objektivně jeden z našich nejoriginálnějších kytaristů. Kromě tohoto objektivního kritéria musím přidat i osobní názor, protože jsem s ním strávil asi 6 let ve formaci Blues Band. Luboš je zároveň velmi logicky a prakticky uvažující lídr a pro mě ty společné roky byly velkou školou toho, jak může hudební skupina existovat, zejména co se týče výběru a nácviku repertoáru.

Peter Lipa

2) Moje první střetnutí s ním se datují na konec 70. let, kdy na sebe velmi upozornil jako člen Energitu, ale i ostatních skupin. Tehdy mě také vyzval, abychom si spolu někdy zahráli blues. A zkraje roku 1980 to pak začalo.

3) Moje přání možná není velmi originální, ale přeju Lubošovi hodně zdraví – a k němu patří i chuť do další muziky.

Vladimír ‚Guma‘ Kulhánek (baskytara)
1) Může se zdát, že Luboš je poněkud uzavřený a exaktní /mimochodem v písemné podobě je exaktní/. Ale jako muzikant je plný emocí a důležité je, že ta energie se dostane k lidem prostřednictvím tak emotivního nástroje, jako je kytara.

Vladimír „Guma“ Kulhánek

2) Známe se od nepaměti. První pokus o kapelu byl někdy po rozpadu Flamenga. Pak jsme hráli pět let v Blues Bandu a nyní na stará kolena v obnoveném Energitu. Mám z toho obrovskou radost a doufám, že to Luboš cítí také tak.

3) Když si Luboš zahrál s B. B. Kingem,tak proč ne s Buddy Guyem?

Pavel Razím (bicí)
1) Luboš je v tom dobrým smyslu slova urputnej, precizní – čímž nemyslím jen hraní jako takový, ale zvuk jeho nástroje, důsledný dodržování stylu po všech stránkách, což vyžaduje i od všech spoluhráčů. (úsměv) Je to sólista, frontman: dokáže svojí hrou utáhnout celej večer. Luboš je určitě jednou z legend český elektrický kytary a pro posluchače jistota poctivýho instrumentálního blues.

Pavel Razím

2) Luboše jsem poprvé viděl někdy v polovině 80. let coby návštěvník koncertu kapely Blues Band a byl jsem nadšenej, pak dlouho nic. (úsměv) Koncem tisíciletí jsem začal sporadicky zaskakovat v jeho kapelách, až jsem se stal členem Blues Bandu a hraju s ním i v jiných souborech už spoustu, spoustu let.

3) Přání k narozeninám: Luboši, přeju ti pevný zdraví, a měj ještě alespoň bluesovou dvanáctku let dostatek páry na muziku a na mě. (smích)

Pavel Novák (baskytara)
1) Co se týče elektrické bluesové muziky a hlavně bluesové kytary, je Luboš bezpochyby v českých zemích asi tou nejzásadnější osobností a věrozvěstem, který ovlivnil několik generací kytaristů. Jeho legendární učebnice Jazz – Rock – Blues si ještě dnes, po dvaceti letech od vydání, chodí po koncertech mladí kluci nechat podepsat. Z jeho žáků na frýdlantské jazzové dílně je spousta výborných muzikantů. Mně osobně se na něm asi nejvíc líbí to, že má naprosto jasnou představu, co a jak chce hrát, a nehodlá z ní ustoupit ani o milimetr, komunistům a všem hudebním trendům posledního půlstoletí navzdory. A taky to, že mu jde pouze a jenom o muziku: bez ohledu na to, zda hraje v klubu pro třicet, nebo na festivalu pro tři tisíce lidí, do toho jde se stejným nasazením, stejnou energií. Jeho hraní má originální a nezaměnitelný rukopis, kdybys v rádiu zaslechl sólo z jakékoliv jeho desky za posledních 40 let, vždycky hned bezpečně poznáš, že to hraje Luboš.

Pavel „Houba“ Novák

2) Poprvé jsem Luboše viděl v roce 1995 na festivalu v Řevnicích, kde vystupoval s Blues Bandem, ve kterém tehdy zpívala Tonya Graves. Pro mě jako šestnáctiletého kluka z vesnice to tehdy byla úplná Amerika. To byl jeden z prvních impulzů, kdy jsem začal pátrat po tom, co že je vlastně to blues. Když mi pak můj gymnaziální učitel výtvarky nahrál na kazetu Claptonovu desku From The Cradle, poznal jsem tam několik pecek, které tehdy Luboš s kapelou hráli, a tehdy vlastně začala moje celoživotní láska k téhle muzice. Osobní setkání pak proběhlo na podzim 2006 kdesi v Německu, kam jsem jel s Honzou Kořínkem odehrát jako záskok první koncert s Lubošovým Blues Bandem. Cestou jsme se po telefonu domlouvali, co se vlastně bude hrát za písničky.

3) Sedmdesátka je pro bluesmana věk, kdy se kariéra teprve začíná slibně rozjíždět, tak hlavně pevné zdraví, aby ty kluby objížděl alespoň tak dlouho jako B. B. King.

Jiří „Zelí“ Zelenka (bicí)
1) Prostě výborný bluesový a jazzrockový kytarista. Můj druhý nejoblíbenější nástroj je kytara, proto jsem s radostí přijal nabídku hrát s Lubošem v Energitu. Myslím si, že je jedním z mála kytaristů, který má výborný zvuk. Proto s ním rád hraji, má totiž „total analog“ zvuk, kterého jsem příznivcem. Kytara, kabel, lampový aparát, ruce, a není co řešit.

Jiří „Zelí“ Zelenka

2) Luboše jsem zaregistroval už jako adolescent, když jsem začal koketovat s hudbou. Moje první hudební setkání s ním bylo myslím na Kloboučku, kde jsme točili první díly tohoto tehdy oblíbeného televizního pořadu. Pak jsme se různě potkávali na koncertech, časem jsem občas zaskakoval i v jeho Blues Bandu. Teď si vzpomínám, že jsem hrál pár koncertů, možná těsně po revoluci, s Michalem Prokopem, kde jsme se určitě potkali dřív než na Kloboučku… Ale to je jedno, prostě jsme o sobě věděli.

3) Luboši, vydrž ještě hodně dlouho! Energit je docela dobrá kapela a mě to s touhle partou hodně baví. Vše nej přeje Zelí.

Jan Holeček (zpěv, klávesy)
1) Luboš je famózní kytarista a úžasný člověk, který má v sobě to, co jiným chybí – zejména pokoru a velké srdce. Reprezentuje pro mě „západní“ hudbu, která je mi blízká a na který jsem vyrostl, koneckonců s ním už hraju téměř víc jak pětinu mého dosavadního života. A pevně věřím, že ještě dlouho budu.

Jan Holeček

2) Luboše jsem poprvé „face to face“ potkal na podzim 2005, sešli jsme se tehdy v Rock Café ještě s Ernoušem a plánovali tam obnovení Energitu.

3) Co bych Lubošovi přál k narozeninám? Pevné zdraví a hodně lásky, a to jemu i nejbližším lidem v jeho okolí, bez toho není nic. Spoustu inspirace a co nejméně „hloupých“ lidí kolem něj.

Paul Kowacz (kytara)
1) Luboš je vynikající hráč, právě proto si ho jako hosta pozval i legendární B. B King. Je to hráč, který nabízí velkou paletu kytarových nálad a je inspirací ho poslouchat. Mám velkou radost, že jsem si s ním mohl párkrát zahrát a poznat ho osobně. Občas spolu rozebíráme takové ty kytarové záležitosti, třeba jakej efekt nebo aparát hraje nejlíp a kdo z kytaristů hraje dobře blues. Ocenit bych chtěl i to, že si nepamatuju, že by kdy Luboš hrál hudbu, která ho nebaví. Stále drží ten nejvyšší hudební standard. Také došlo k obnovení kapely Energit a kapela vydala novou desku a aktivně koncertuje. To je skvělá zpráva a takový dárek pro nás od Luboše.

Paul Kowaz

2) První setkání s jeho kytarovým uměním bylo z nahrávek. Jako první věc jsem slyšel kultovní desku Město ER od kapely Framus Five. Je to určitě jedno z nejdůležitějších alb české rockové historie. Živě jsem poprvé slyšel Luboše hrát ve velké Lucerně těsně po revoluci, když hrál v doprovodné kapele Marty Kubišové. Pak jsem ho slyšel hrát mnohokrát v různých slavných seskupeních. Osobně jsem se s ním setkal na koncertu Luboš Andršt Blues Bandu, kde nás seznámil Honza Holeček, asi tak dvanáct let zpátky. Byl moc milej a přátelskej a dobře jsme si pokecali o muzice.

3) Lubošovi přeju hlavně hodně zdraví a hodně hudebních aktivit. A nám všem přeju, ať máme možnost dlouho chodit na jeho koncerty a ať natočí ještě nějaká nová alba s jeho autorskou hudbou.

Petra Macháčková (manažerka kapely Energit)
1) Luboš Andršt je upřímný, poctivý a disciplinovaný člověk. Tyto vlastnosti se promítají do všech sfér jeho činění, mezilidskými vztahy počínaje a fenomenální hrou na kytaru konče. Je jen málo lidí, kteří přistupují k životu a hraní jako Luboš, a proto si ho velice vážím a obdivuji ho.

Petra Macháčková

2) Mé první (i když v té době ještě neosobní) setkání s ním proběhlo, když mi bylo necelých 14 let. V té době jsme bydleli s rodiči za Prahou a ze mě se stávala pomalu, ale jistě bluesová fanynka. Jednoho dne jsem zatoužila vidět Luboše naživo. Koncerty v Ungeltu tehdy stejně jako nyní začínaly dost pozdě, a tak nezbývalo nic jiného, než „zdrhnout“ a v noci potupně volat rodičům, kteří netušili, kam jsem se ztratila, aby si pro mě přijeli. Ráda na to vzpomínám, protože už tenkrát mě Luboš svojí hrou absolutně dostal! V té době by mě ani ve snu nenapadlo, že se jednou stanu jeho manažerkou. Sny se zkrátka někdy stávají skutečností.

3) Lubošovi k narozeninám přeju především hodně zdraví! Není to sice moc originální, ale jde o to nejdůležitější, co člověk může mít.

Luboš Hnát (Rockový svět)
1) Když se řekne Luboš Andršt, musí se hned dodat česká bluesová kytara. A když se řekne česká bluesová kytara, musí se hned dodat Luboš Andršt. Není možné, aby jedno existovalo bez druhého. Luboš je obrovská osobnost, jakých je tady málo. Myslím, že jeho jméno by měl s posvátnou úctou vyslovovat každý, kdo to s hraním na kytaru myslí vážně.

Luboš Andršt s autorem tohoto článku

2) Jasně, ono to není zase tak dávno: Honza Holeček mi kdysi nabídl zprostředkování rozhovoru s Lubošem. Nadšeně jsem souhlasil. Asi po roce jsme se domluvili na schůzce, na které byl i Honza. Jenže já jsem den předtím nastydl, proto jsem Honzu požádal, aby otázky četl on. Seděl jsem naproti Lubošovi, poslouchal Honzu, jak klade ty otázky, a pomalu mi začínalo docházet, že jsem se právě setkal s jedním z nejlepších českých kytaristů. Společné foto pak bylo pověstnou třešničkou na dortu.
Za zmínku určitě stojí i Lubošovo vystoupení na loňském koncertě Rockového světa. Opět jsem požádal Honzu, aby se Luboše zeptal, jestli by si nepřišel zahrát pár písniček. Přišel! A byl to obrovský zážitek nejen pro mě, ale i pro všechny přítomné. Ten pocit, kdy jsem stál na pódiu a za mohutného potlesku se vítal s Lubošem, byl k nezaplacení. Nikdy na to nezapomenu.

3) Originální? No, to jsem si zase sám na sebe upletl pěkný bič. Tak tedy: Kromě obligátního pevného zdraví bych Lubošovi přál i pevné struny a hodně krásných dlouhých tónů alespoň do dalších sedmdesáti let! Ať to hraje, mistře!

Víte že… aneb Luboš Andršt vypráví
Když mi bylo nějakých 19 nebo 20 let, tak jsem se strašně zažral do hraní a neměl jsem na nic čas. Tehdy se mnou chtěl každý hrát. Až jsem si najednou říkal, jestli náhodou nejsem muzikant, aniž bych o tom věděl.

Já jsem si nikdy neplatil zdravotní pojištění, protože jsem to nepotřeboval. Nikdy se mi totiž nestalo, že bych musel zrušit koncert kvůli tomu, že bych byl nemocný. Vždycky jsem to nějak odehrál, i když jsem měl třeba horečku nebo výron kotníku, tak jsem to odehrál vsedě. Jednou jsem si nějak přiskřípl prsty, přesto jsem koncert odehrál dvěma prsty.

Tehdy jsem neměl žádnou akustickou kytaru, ale věděl jsem, jakou chci. Byl to typ Ovation Legend. Poslal jsem objednávku do proslulého obchodu Manny’s Music v New Yorku a brzy jsem měl v ruce předběžný účet. Potíž byla v tom, že u nás se taková kytara koupit nedala. Navíc jsem ze zákona nesměl vlastnit cizí měnu a koruna nebyla konvertibilní. Naštěstí někteří veksláci byli naši fanoušci a pro muzikanty měli dobré ceny. Vyměnil jsem tedy našetřené peníze a dal je kamarádovi Čechoholanďanovi, aby je vyvezl za hranice a poslal do Států. Asi za deset dnů jsem dostal výzvu, že mám na letišti v Ruzyni zásilku k proclení. Dva celníci to rozbalili a prohlíželi zbrusu nového legenda. Jeden ho otočil a udiveně povídá „Koukej Fando, voni už to dělaj z umělý hmoty“. Vycítil jsem svoji příležitost (byl jsem úplně švorc) a řekl jsem: „To není skutečná kytara, to je jen taková atrapa na cvičení, aby to nebylo moc slyšet a nerušil jsem sousedy v paneláku.“ „Aha, tak to jo,“ souhlasil ten celník a odložil ovationa stranou. Pak se upřeně zadíval na prázdný originální futrál, vykládaný zlatou mechovkou, a prohlásil: „Ale ten futrál bude drahej.“ Zaplatil jsem pár stovek za futrál a mohl jsem se do toho pustit. (směje se Luboš ještě po letech)

Jednou jsem někde sdílel šatnu s Johnem McLaughlinem, vzal jsem svou akustickou kytaru a začal hrát jeho písničky. On najednou zbystřil, sedl si za piano a začal mě doprovázet. Znělo to fantasticky. A teprve když jsme dohráli, tak jsme si začali povídat o muzice. To je nejlepší způsob seznamování.

Já jsem byl vždycky hrozně protivnej kapelník, a když některý z muzikantů moc chlastal a byl na pódiu ožralej, tak jsem se s ním hodně rychle rozloučil, protože tím ničil práci celé kapely.

Energit byl asi tři čtvrtě roku zakázaný, protože po koncertě v Pečkách se fanoušci neměli jak dostat zpět do Prahy, tak si sedli na koleje a donutili zastavit projíždějící rychlík, do kterého nastoupili a odjeli. Jenže pak přišel zákaz. Na PKS (Pražské kulturní středisko – poznámka redakce) mi poradili, abych jel za předsedou MNV (Místní Národní Výbor – poznámka redakce), který ten zákaz coby jeho iniciátor může odvolat. Tak jsem koupil flašku vizoura a jel za ním. Chvíli jsme spolu diskutovali a on mi po nějaké chvíli řekl, že ho nejvíc naštvalo, když zjistil, že mu fanoušci pošlapali záhonky se zeleninou.

Na závěr ještě redakční pozvánka na výstavu:
Pro úplnost dodejme, že výstava k 70. narozeninám Luboše Andršta je v k vidění pražském Popmuseu v domě U Kaštanu do 6. října. Kapela Energit vystoupí tamtéž letos 6. září.

Rock, Jazz a Blues v rukách pana kytaristy

Thu, 07 Jun 2018

Nová výstava Popmusea:

Luboš Andršt „70“ aneb Rock, jazz a blues v rukách pana kytaristy

POPMUSEUM SKLÁDÁ VÝSTAVOU HOLD LUBOŠI ANDRŠTOVI

Další výstava Popmusea v tomto roce zrekapituluje tvůrčí dráhu jednoho z našich nejvýznamnějších kytaristů a skladatelů, jehož tvorba překračuje žánry. Výstava je připravena k jeho sedmdesátinám, které připadají na 26. července. Otevřena bude v úterý 5. června a potrvá do soboty 6. října.

Pro Popmuseum je to vlastně tak trochu návrat do minulosti po vlastních stopách. Jednu výstavu, v níž Luboš Andršt podstatnou měrou figuroval, už ve své historii mělo. V napínavých časech po pražských povodních v roce 2002 zřídilo svou dodnes fungující galerii v pražském klubu Vagon. Tam se ale o výstavní prostor dělil s Peterem Lipou, svým dávným souputníkem ze skupiny Blues band.

Nová výstava přibližuje „život a dílo“ Luboše Andršta prostřednictvím mnoha obrazových a textových dokumentů z fondů muzea i ze soukromých archivů. Mezi unikáty bude určitě patřit jedna z oblíbených kytar Fender Stratocaster nebo wah-wah pedal z počátku 70. let.

Jak už bývá v Popmuseu pravidlem, k výstavě vznikl i doprovodný audiovizuální dokument.

Kontakty: 776 141 531-2, 605 369 286

www.popmuseum.cz

www.facebook.com/popmuseum

Energit v Písecké bráně

Thu, 07 Jun 2018

Od té doby, co v loňském roce jako bájný Fénix povstala z popela legenda jménem ENERGIT, neúnavně objíždí tahle kapela česká pódia a předkládá svým fanouškům vrchovatou porci prvotřídní muziky. Jejich květnový koncert v pražské Písecké bráně toho byl nejlepším důkazem.

Úvod koncertu, který začal nezvykle brzy (už v 19:30), byl poznamenán technickými problémy a první písnička I don’t Need No Doctor musela být kvůli nim přerušena. V té chvíli mnohým z nás nejspíš pěkně zatrnulo, neboť zvuk na pódiu nebyl z nejlepších, což nikomu, včetně samotné kapely na náladě nepřidalo. Zároveň se ukázala obrovská profesionalita muzikantů, kteří po chvíli přerušenou písničku s obdivuhodnou samozřejmostí dohráli.

Od té doby běželo vše jako na drátkách a povětšinou sedící publikum se dostávalo do varu. Však k tomu mělo pořádný důvod. Takové pecky jako Loneliness, Blue Dance nebo legendání Freedom nemohou nechat v klidu snad žádného fanouška poctivé muziky. Vladimíru Padrůňkovi byla věnovaná krásná instrumentálka Moth. V Energitu se sešla česká bluesrocková smetánka. Během koncertu posluchač leckdy neví, zda má svou pozornost dřív zaměřit na procítěná sóla Luboše Andšta, vnímat mistrně sehranou rytmiku Jirky Zelenky s Gumou Kulhánkem nebo se zaposlouchat do nadpozemského zpěvu podpořeného bezchybnými Hammondy Honzy Holečka. Tohle všechno dělá z koncertu Energitu neopakovatelný zážitek. Jediné, co ho v Písecké bráně trochu devalvovalo, byla špatná akustika, která se pochopitelně podepsala na kvalitě zvuku.

Ve druhé polovině vedle vlastních skladeb zaznělo daleko více coververzí, než tomu bylo v první části koncetu. Tou první byla Soulshine, kterou asi nejvíc proslavili američtí Allman Brothers. Zaslouženého ohlasu se dočkala také nejnovější písnička, kterou má kapela ve svém repertoáru Black point. Asi největším překvapením (a nutno říci, že velmi příjemným) pro mnohé bylo oznámení, že Energit v současné době pracuje na své další desce. Z ní zazněla bluesovka You’ve Hurt Me Deeply. V celé Písecké bráně se nenašel nikdo, koho by nepotěšila skvělá Noc je můj den. Závěr koncertu patřil opět coververzím. Nejprve zazněla ‚Stounovská‘ klasika Jumping Jack Flash a koncert vyvrcholil přídavkovou Crossroads.

Energit v Písecké bráně dokázal, že i po 45 letech od svého založení má energie na rozdávání.

Luboš Hnát (Rockový svět)

Energit Písecká brána 2018 (foto AYYA Dvořáčková)

Thu, 07 Jun 2018

Klub Písecká brána, Praha (23. 5. 2018) Photos by AYYA

Historie skupiny Energit

Mon, 23 Apr 2018

První sestavu kapely Energit v roce 1973, tvořili dva členové rozpadlého Flamenga – bubeník Erno Šedivý, zpěvák Ivan Khunt a další dva členové ze skupiny Jazz Q Martina Kratochvíla – kytarista Luboš Andršt a baskytarista Vladimír Padrůněk.

Bylo to v době velkého křachu v českém bigbítu. Po roce 1968 totiž začalo pozvolna politicky přituhovat a ani muzika nebyla tohoto procesu ušetřena. Pořadatelé procházeli kolečkem takzvaného povolovacího řízení kulturních akcí. Rockové koncerty byly zmrazené a kapely se rozpadaly. Právě v této době měla čtveřice nadšených muzikantů bláznivý nápad, založit hard rockovou kapelu.

Vymysleli si pro ni název „ENERGIT“ což byly již tehdy známé a oblíbené cukrovinky. Měly čtvercový tvar, úhledně balené snad po pěti či deseti kusech. Byl to zdroj rychlé energie, díky porci hroznového cukru. Tato slovní hříčka byla symbolem hudby, kterou kapela produkovala.

Po půlročním úspěšném startu byla kapela zakázána. Fanoušci, kteří za ní přijeli na koncert v Pečkách u Prahy, aby se v noci dostali domů zastavili na nádraží rychlík, který měl jen projíždět. To byla vhodná záminka pro strážce socialismu, kteří měli již kapelu dlouho ve svém hledáčku. Po téměř roční přestávce byla skupina obnovena se zpěvákem Vladimírem Mišíkem, protože Ivan Khunt a Erno Šedivý mezi tím emigrovali. Nakonec si Vladimír Mišík založil vlastní skupinu ETC a Energit se v sedmdesátých letech věnoval instrumentální hudbě na poli tzv. Jazz rock fusion. V tomto období v ní, kromě zakladatele Luboše Andršta, působil například jazzový klavírista Emil Viklický, nebo saxofonista Rudolf Ticháček. V roce 1990 – 1992 sestavil Luboš Andršt pod tímto názvem také doprovodnou skupinu pro comeback Marty Kubišové.

Postupně si skupina Energit vydobyla své místo na slunci a stala se nedílnou součástí české historie rockové i jazzové hudby. V současné době kapela Energit hraje ve složení Luboš Andršt kytara, Jan Holeček zpěv a Hammond organ, Vladimír Guma Kulhánek baskytara a Jiří Zelenka bicí.

Koncerty

Mon, 23 Apr 2018

Následující koncerty:

2020

27. 9. 2020 Energit - Opava - Bezručova Opava
16. 10. 2020 - Energit - Teplice - KNAK
14. 11. 2020 - Energit - Olomouc - Bounty rock café
18. 12. 2020 - Energit - Praha - Písecká brána 2021
10. 7. 2021 - Energit - Frenštát pod Radhoštěm - Horečky fest
17. 7. 2021 - Energit - Nepomuk - pivní slavnosti

Odehrané koncerty:

3. 5. 2017 - Klub Vagon, Praha - Křest alba Time’s Arrow
4.5, 2017 -Brno, Leitnerova
17.5. klub - Klub Bedna, Liberec
19.5. 2017 -Broumov, klub Eden
7.6. 2017 -Ústí nad Labem, Národní Dům
23.6. 2017 - Valašské Meziříčí, Valašský Špalíček
6. 9. 2017 - Olomouc, budova českého rozhlasu
7.9. 2017 - Vyškov, Besední dům
11.9.2017 - Kolin, Divadlo
10. 12. 2017 - Vagon Praha www.vagon.cz
17. 12. 2017 Lucerna - velký sál Československý beatfestival po 50-ti letech www.agentura.irossler.cz
20. 1. 2018 - Litomyšl kotelna www.mckotelna.cz
27. 1. 2018 - Chotěboř, tančírna www.panskydum.cz
9. 2. 2018 - Liberec www.bednaklub.cz
16.2.2018 – Hradec Králové – Country Club Lucie www.cclucie.cz
9. 3. 2018 - Vinoř, Hoffamnův dvůr www.hoffmanuv-dvur.cz
10. 3. 2018 - Hořovice, klub Labe klublabe.cz
17 .3 .2018 - Turnov, Neform jazz festival www.kcturnov.cz
20. 3. 2018 - Kladno Dundee jam club www.dundeejam.cz
24. 3. 2018 - Teplice www.jazzteplice.cz
6. 4. 2018 - Louny Bluesfest
7. 4. 2018 - Děčín, La Garage Noire www.garagenoir.cz
13. 4. 2018 - Dobříš www.kddobris.cz
21. 4. 2018 - Chomutov, Hřebíkárna www.hrebikarna.cz
27. 4. 2018 - České Budějovice, Highway 61 club-highway61.cz
2. 5. 2018 - Přerov, klub Teplo www.klubteplo.cz
3. 5. 2018 - Nové Město na Moravě, Kulturní dům nkz.nmnm.cz
23. 5. 2018 - Praha, Písecká brána www.piseckabrana.cz
25. 5. 2018 - Jablonec nad Nisou, klub Na Rampě www.klubnarampe.cz
27. 5. 2018 - Teplice, Zahájení Lázeňské sezóny www.lazenska-teplice.cz
31. 5. 2018 - Karlovy Vary, Klub Paderewski www.husovka.info
4. 7. 2018 - Olomouc, Olomoucké kulturní prázdniny www.olomouckekulturniprazdniny.cz
7. 7 . 2018 - Todně - Trhové Sviny, Zábavní lokál u Hrošků
21. 8. 2018 - Praha - Hospůdka u Vystřeleného oka (vzpomínková akce k výročí 21.8.1968)
22. 8. 2018 - Plzeň, www.zachspub.cz
1. 9. 2018 - Hradec Králové, Restaurace „U letců“ www.uletcu.cz
6. 9. 2018 - Praha, vystoupení u příležitosti výstavy "Luboš Andršt 70, Rock, Jazz a Blues v rukách pana kytaristy" www.popmuseum.cz
13. 9. 2018 - Ostrava. klub Parník www.klub-parnik.cz
15. 9. 2018 - Vlkovec (Chocerady), Krčma u Žraloka www.facebook.com/KrcmaUZraloka
26. 9. 2018 - Praha, Lucerna Music Bar - Luboš Andršt „70“ - výroční koncert www.facebook.com/events/
29. 9. 2018 - Červený Kostelec, Zahradnictví Trees www.trees.cz
11. 10. 2018 - Liberec, Lidové sady www.lidovesadyliberec.cz
24. 10. 2018 - Ústí nad Labem, Národní dům - Jazz and Blues Festival www.facebook.com/events/
25. 10. 2018 - Brno, klub Metro www.metromusic.cz
27. 10. 2018 – Konstantinovy Lázně Noc Legend
8. 11. 2018 - Praha (Luboš Andršt Blues band) support Buddy Guy www.lucerna.cz
9. 11. 2018 - Bánska Šťavnica, Pivovar ERB https://pivovarerb.sk/
10. 11. 2018 - Košice
15. 11. 2018 - Šumperk, Blues Alive www.bluesalive.cz
17. 11. 2018 - Praha, Oslavy 17. listopadu dikyzemuzem.cz
23. 11. 2018 - Železné u Tišnova, Kapitoly z Československé rockové hudby
14. 12. 2018 - Praha, Písecká brána www.piseckabrana.cz
29. 12. 2018 - Teplice, KNAK bandzone.cz/klub/knakteplice
2019
2. 2. 2019 - Strážnice, Road blues Strážnice
7. 2. 2019 - Kolín, Kulturní dům Kolín www.msd-kolin.cz
15. 2. 2019 - Olomouc, Bounty Rock Café www.bountyrockcafe.cz - pro nemoc zrušeno
16. 2. 2019 - Opava, klub Oko oko-opava.cz/ - pro nemoc zrušeno
7. 3. 2019 - Energit - Uherské Hradiště, klub Mír https://www.klubmir.cz/ - pro nemoc přesunuto
8. 3. 2019 - Energit - Troubsko, Hostinec KD Troubsko - pro nemoc přesunuto
15. 3. 2019 - Energit - Loděnice u Berouna, kino - pro nemoc přesunuto
2. 4. 2019 - Energit - Žďár nad Sázavou, cafe u tety Hany
11. 4. 2019 - Energit - Štrasburk
18. 4. 2019 - Energit - Praha, Music club Jižák
26. 4. 2019 - Luboš Andršt Blues band & Peter Lipa - Brno, jazzfestbrno
4. 5. 2019 - Luboš Andršt & friends - České Budějovice, Music club Slavia
9. 5. 2019 - Luboš Andršt - host Big band Milana Svobody - Praha, 15 let EU
18. 5. 2019 - Energit - Kolin, Southern rock & Blues festival rockblueskolin.cz/
23. 5. 2019 - Luboš Andršt Blues Band - Praha, Pražské jaro
24. 5. 2019 - Luboš Andršt Blues Band - Loket, Party radia Beat
28. 5. 2019 - Luboš Andršt Blues Band - Ostrava, Parník
30. 5. 2019 - Energit - Uherské Hradiště, klub Mír
1. 6. 2019 - Energit- Jevíčko, Slavnosti obce
6. 6. 2019 - Energit - Brno, Metro
15. 6. 2019 - Energit - Kostelec nad Černými lesy, Klub Barák
19. 6. 2019 - Energit - Praha, 50 let Sedmičky společný koncert s Jazz Q
21. 6. 2019 - Energit - Valašské Meziříčí, Valašský Špalíček valasskyspalicek.kzvalmez.cz
21. 6. 2019 - Peter Lipa & Luboš Andršt Blues Band - Valašské Meziříčí, Valašský Špalíček valasskyspalicek.kzvalmez.cz
22. 6. 2019 - Energit - Neratovice, Terasa Blues www.facebook.com/terasablues/
5. 7. 2019 - Energit - Vlkovec u Chocerad, Krčma u Žraloka
13. 7. 2019 - Energit - Staré Město pod Sněžníkem, Bioslavnosti
20. 7. 2019 - Energit - Přeštice - místní festival
23. 7. 2019 - Energit + Karel Kahovec G&B + Vladimír Mišík Etc... - České Budějovice, Koncert legend
22. 8. 2019 - Energit - Broumov, Eden
31. 8. 2019 - Energit - Mníšek pod Brdy, Bron fest
14. 9. 2019 - Energit - Todně, U Hrošků
5. 10. 2019 - Energit - Praha, 7. Narozeniny Rockového světa
8.10. 2019 - Čas je mý kuře v hodinkách - Vladimír Guma Kulhánek 75 - Praha, Lucerna Music bar
15. 10. 2019 - Čas je mý kuře v hodinkách - Vladimír Guma Kulhánek 75 - Brno, SONO
8. 11. 2019 - Energit - Slaný
14. 11. 2019 - Livin Free hosti Luboš Andršt a Ignaz Netzer - Praha - křest alba, Malostranská beseda
15. 11. 2019 - Energit - České Budějovice, Highway61
16. 11. 2019 - Energit - Hostivice, Městské kulturní středisko
22. 11. 2019 - Energit - Havlíčkův Brod, klub Oko
23. 11. 2019 - Energit - Kadaň, Kulturní zařízení Kadaň
28. 11. 2019 - Energit - Varnsdorf,
14. 12. 2019 - Energit - Karlovy Vary
20. 12. 2019 - Energit - Praha, Písecká brána
31. 1. 2020 - Energit - Český Krumlov - divadelní klub Antré
1. 2. 2020 - Energit - Jablonec nad Nisou - Na Rampě
3. 3. 2020 - Energit - Praha - Malostranská beseda
13. 6. 2020 - Energit - Týnčany - místní festival
27. 6. 2020 - Energit - Přeštěnice - Open air music fest Přeštěnice akce z důvodu pandemie covid - 19 zrušena! Náhradní termín 26.6.2021
3. 7. 2020 - Energit - Říčany u Brna - Restaurant na návsi
11. 7. 2020 - Energit - Žamberk - Orlická brána akce z důvodu pandemie covid - 19 zrušena!
11. 7. 2020 - Energit - Frenštát pod Radhoštěm - Horečky fest akce z důvodu pandemie covid - 19 zrušena! Náhradní termín 10. 7. 2021
18. 7. 2020 - Energit - Nepomuk - pivní slavnosti akce z důvodu pandemie covid - 19 zrušena! Náhradní termín 17. 7. 2021
18. 7. 2020 - Energit - Krasetín pod Kletí 18:00
21. 7. 2020 - Energit - České Budějovice - Koncert legend

Zajímavé odkazy

Mon, 23 Apr 2018

Luboš Andršt - kytara

Wed, 04 Apr 2018

* 26. července 1948 Praha je český bluesový, jazzový, jazzrockový a artrockový kytarista, skladatel a pedagog. Jeho otcem byl český hokejista a sportovní činovník Zdeněk Andršt. Jeho bratrancem je zpěvák a kytarista Petr Janda.

60. léta
Na kytaru začal hrát jako autodidakt již ve 14 letech. Rock začal hrát amatérsky v roce 1966 v kapele Roosters, potom následovaly kapely P-67, Colour Images, Double Time a v roce 1969 založil vlastní profesionální skupinu, trio Blues Company Ltd., kde s Andrštem ještě hráli Michal Bláha (bass) a Tolja Kohout (bicí), krátce si zahrál v legendární skupině George & Beatovens. V roce 1970 se stal členem skupiny Framus Five, která se ale ještě v listopadu téhož roku rozpadla. Nahrávání alba měla však skupina přislíbeno, a tak v prosinci 1970 a v lednu 1971 vznikla významná LP Město ER, která představuje první Andrštovy studiové snímky. Na této desce se Luboš Andršt také poprvé prosadil i autorsky se svými skladbami: Noc je můj den a Perceptua. Se skupinou Framus Five také Luboš Andršt v roce 1970 poprvé účinkoval i v televizi, v hudebním pořadu „Léto v Supraphonu“.

70. léta
Na začátku 70. let působil v jazz-rockovém souboru Jazz Q Martina Kratochvíla, se kterým v roce 1972 se L. Andršt zúčastnil mezinárodních jazzových festivalů ve francouzském Nice a ve finském Pori. Také natočily desku Pozorovatelna (1973). Na přelomu let 1972 a 1973 spolu s Vladimírem Padrůňkem z Jazz Q odešli a oba doplnili dvojicí hráčů z bývalé skupiny Flamengo, Ivana Khunta a Jaroslava Šedivého, aby vytvořili blues-rockový soubor Energit. Koncem roku 1973 však Ivan Khunt a Jaroslav „Erno“ Šedivý skupinu, která trpěla mnoha zákazy vystupování, opustili. Andršt poté do Energitu přivedl jiné muzikanty s bluesovými kořeny, mj. Vladimíra Mišíka, ale po příchodu Emila Viklického v roce 1974 se skupina definitivně přeorientovala na jazz-rockový styl. V roce 1977 se Luboš Andršt také podílel na autorské desce Emila Viklického „V Holomóci městě“ (reedice na cd Supraphon a.s. 2012). Do Jazz Q se Andršt vrátil v roce 1977, stihnul ještě s Jazz Q natočit desku „Zvěsti“, ale již na konci roku z něho opět odešel, aby pokračoval dál s Energitem, v lednu 1978 nahrává LP „Piknik“. V závěru 70. let hrál v akustickém duu společně s jazzovým pianistou Emilem Viklickým a počátkem 80. let Luboš Andršt také vystupoval v kytarovém duu se Zdeňkem Hráškem. Rok 1980 je významným mezníkem v Andrštově hudební dráze. Natočil první sólové album, Capricornus, rozpustil Energit a na začátku roku 1981 založil novou vlastní kapelu Blues Band Luboše Andršta, ve které tehdy působil slovenský zpěvák Peter Lipa.

80. léta
V květnu 1981 Andršt vystoupil v Bratislavě s Mariánem Vargou a krátce na to nahrával s Vargovou skupinou Collegium Musicum dvojalbum Divergencie. První strana LP: Refrén, Interludiá, Nemé výčitky, Třetí strana LP, sólo na gitare L. Andršt, věty: Intráda, Elégia, Scherzo, Dialóg.(Opus, 1981). V roce 1983 Luboš Andršt také uspořádal koncertní šňůru s německým kytaristou Toto Blankem. S Blues Bandem koncertoval pravidelně až do odchodu Petera Lipy v červnu 1987. Poté rozštěpil svoje aktivity do mnoha směrů. Znovu se přidal k Framus Five Michala Prokopa, se kterým nahrál album Snad nám naše děti…. Souběžně koncertoval s Prokopem a Janem Hrubým v akustickém Nu-Triu, nebo s českým baskytaristou Alešem Charvátem. Se svou jazzrockovou skupinou Krátké spojení natočil druhé sólové album Plus-Minus Blues.

90. léta a současnost
Po pádu totalitního režimu roku 1989 v Československu a změnách, které se dotkly také kulturního života, přijímá nabídku do té doby z politických důvodů perzekvované zpěvačky Marty Kubišové na sestavení její doprovodné skupiny. Výsledkem této spolupráce bylo CD Někdy si zpívám (1991). V roce 1992 Luboš Andršt naplno obnovil svůj Blues Band. Od roku 2000 Luboš Andršt také opět spolupracuje se zpěvákem Michalem Prokopem, v březnu 2000 natočili živé album Odněkud Někam (bluesové standardy) a postupně další CD a koncertní DVD s obnovenou skupinou Framus Five. Ve stejném roce také obnovili akustické trio Prokop, Andršt, Hrubý.

V současnosti vystupuje se svými kapelami Luboš Andršt Group, Blues Band Luboše Andršta, Framus Five a trio Prokop, Andršt, Hrubý.
Během svého života si zahrál s mnoha předními muzikanty z oblasti jazzu, rocku a blues, mimo jiné též s Paulem Jonesem, Danou Gillespie, Katie Webster, dále s americkým zpěvákem a kytaristou Dani Robinsonem a především 28.4. 1998 Luboš Andršt společně vystoupil v pražském Kongresovém centru (bývalý Palác Kultury) s legendárním americkým bluesovým kytaristou a zpěvákem B. B. Kingem. A podruhé Luboš Andršt hrál s B.B. Kingem 9.7. 2000 ve Zlíně, v klubu Golem. Luboš Andršt je také autorem vzdělávacího pořadu České televize Kytarová klinika (1999). Luboš Andršt také často účinkoval v zahraničí, např. v Polsku, Německu, Francii, Finsku, Turecku, Lucembursku, v Rusku, na Kubě, v Alžírsku, Japonsku, v USA, v Hong-Kongu a dalších zemích. 9. června 2013 vystoupil Luboš Andršt v akustickém triu s M. Prokopem a J. Hrubým v USA na Chicago Blues Festivalu v Grant Parku na Pepsi Front Porch Stage, kde si společně také zahráli s americkým kytaristou Johny Primerem, který do roku 1983 hrál s legendárním bluesmanem Muddy Wattersem.
Člen výboru OSA (Ochranný Svaz Autorský pro práva k dílům hudebním) 1994 – 1997
Předseda Komise pro otázky tvorby 1992 – 1994
Předseda výboru (dozorčí rady) OSA 1997 – 2002

Zdroj: Wikipedia

Jan Holeček - zpěv, hammond organ

Tue, 03 Apr 2018

* 15.4.1969 v Praze. V šesti letech začal hrát v na piano v LŠU v Praze Vokovicích, což vydržel 5 let, kdy piano převálcovala touha po tenisové kariéře, tato však vzala za své na střední škole, kdy se mu dostaly poprvé do ruky desky kapel z první poloviny sedmdesátých a konce šedesátých let (Led Zeppelin, Cream, Small Faces, Humle Pie….) od té doby byl jeho život trvale poznamenaný touto hudbou. Zpívat v kapele začal však až koncem osmdesátých let se skupinou Freeway Jam, kde poprvé potkává spoluhráče (zejména kytaristu J.Musila) kteří spolu s ním sdíleli k poctivé hudbě vycházející z blues, a která nepodléhá módním trendům a úchylkám. Koncem devadesátých let přijal nabídku z Red Baron Band a nastoupil zde jako sólový zpěvák a příležitostný varhaník. Se skupinou natočil 2 desky (First album a In the light) V roce 2005 se potkává s bubeníkem E. Šedivým, se kterým v březnu 2006 organizuje vzpomínkový koncert na Ivana Kunta, Vladimíra Padrůňka a H. Žalčíka, Při této příležitosti také poprvé po 33 letech vystoupil obnovený Energit, a to ve složení Luboš Andršt, Erno Šedivý, Vladimír Guma Kulhánek, J. Holeček. Po této akci vznikla myšlenka s Energitem pokračovat i mimo rámec této akce, což se stalo skutečností… V polovině roku 2008 se naskytla nabídka nastoupit do Blues Bandu Luboše Andršta jako zpěvák a varhaník, kterou přijal a v kapele působil až do konce roku 2015.

V současnosti vedle Energtitu působí ve skupinách Afterglow, a to spolu s bubeníkem Jiřím „Zelí“ Zelenkou, Baskytaristou Pavlem Novákem a kytaristou Jindřichem Musilem. Dále v nově vzniklém projektu Blues Amplified, ( Jan Holeček bass, keyb vocal ; Jindřich Musil guitar, Dan Hubaček drums ) .Tento projekt je power trio, kde je zaměřeno na syrový hard blues rock sedmdesátých let.

Vladimír ‚Guma‘ Kulhánek - basa

Mon, 02 Apr 2018

* 4. září 1944 Praha je přední český baskytarista. Byl členem mnoha významných českých hudebních skupin např. Flamengo, Bohemia, Blues Band, Etc…, Stromboli, nebo Krausberry. Je oblíbeným studiovým hráčem a podílel se na dlouhé řadě hudebních alb různých žánrů.
Má velmi osobitý a nezaměnitelný styl plný bohatých figur. Jako jeden z mála českých baskytaristů používá bezpražcovou baskytaru. Jeho velkým vzorem je Jaco Pastorius.
Kulhánek vystudoval VŠCHT, ale už od studentských let se věnoval hudbě. Nejprve hrál na kytaru, pak se shodou náhod dostal k baskytaře a u té už zůstal. První významnější kapelou, ve které hrál byla skupina Donald. Se skupinou Flamengo natočil desku Kuře v hodinkách, která je považována za důležitý mezník české beatové hudby.[zdroj?]
Od roku 1972 hrál v Semaforu. Pak následovalo působení v doprovodné kapele Evy Pilarové a krátké působení v předříhovské skupině Katapult. Dalšími zastaveními byla pop rocková kapela Bohemia Leška Semelky, Kroky Františka Janečka a kapela Jany Kratochvílové. V letech 1981 – 1984 hrál společně s Lubošem Andrštem a Petrem Lipou v kapele Blues Band Luboše Andršta. Od roku 1985 vystupoval s Etc… Vladimíra Mišíka. V té době se zúčastňoval i jiných projektů – byl hostem Pražského výběru, s Michalem Pavlíčkem a Bárou Basikovou vytvořil Stromboli.
Po opuštění Etc hrál ve skupine Krausberry, doprovází zpěvačku Annu K a vystupuje společně se Stanislavem Kubešem a Romanem Dragounem ve formaci T4. Také hraje ve skupině November 2nd a od listopadu 2011 v blues rockové kapele Kulhánek – Holeček – Razím – Kowacz.
Ke všem vyjmenovaným skupinám je potřeba připočítat ještě velké množství studiových nahrávek. Vladimír Kulhánek nemá přesný přehled o všech nahrávkách, odhaduje tento počet asi na osmdesát.
V roce 2013 byl uveden do Beatové síně slávy.

Zdroj: Wikipedia

Jiří ‚Zelí‘ Zelenka - bicí

Sun, 01 Apr 2018

Jiří ‚Zelí‘ Zelenka se narodil 10.2.1963 v Milevsku. Je firemním hráčem firmy Mapex. S bicími začínal na základní škole, kdy jako člen Milevského pěveckého sboru dostal za úkol zahrát krátký part na malý bubínek. Později začal hru na bicí studovat u profesora Miloše Veselého. Ještě na Milevském gymnáziu se stal členem kapely Vega, kde si odbyl své bubenické začátky. Poté přešel k místní zábavové kapele Fantom, kde působil 6 let. V roce 1986 jej kontaktuje kytarista Pavel Skála a oslovuje ho s nabídkou záskoku u tehdy populární kapely Marsyas. Tím byla nastartována jeho profesionální hudební kariéra. V letech 1986–1988 je Jiří Zelenka v rámci základní vojenské služby členem Posádkové hudby Praha. Ještě na vojně začíná zkoušet s kapelou Žlutý pes, kam po ukončení vojenské služby nastupuje coby stálý člen. Se Žlutým psem nahrává legendární hit „Sametová“ a v kapele stráví celých dvacet let. Kytarista Michal Pavlíček jej přizval nejprve do kapely Bigheads a posléze i do BSP (Baláž, Střihavka, Pavlíček). Následně přijímá nabídku stát se členem Etc… Vladimíra Mišíka, kde stejně jako ve skupině Bratří Ebenů působí dodnes. Několik let byl členem bluesrockové kapely Krausberry. Účastní se turné obnovené kapely Flamengo, které se koná u příležitosti 40. výročí vydání alba „Kuře v hodinkách“. Stává se také členem kapely Blues Session. Po odchodu z Krausberry přijímá nabídku zpěváka a varhaníka Jana Holečka a stává se členem nově vznikající formace Afterglow. V současné době působí ještě v obnovené kapele Energit, se kterou natočil desku „Time’s Arrow“ (2017).

Křest CD „Time’s Arrow“ (foto: Kateřina Smid)

Wed, 03 May 2017

Klub Vagon, Praha (3.5.2017)

Křest CD „Time’s Arrow“ (foto: Ája Dvořáčková)

Wed, 03 May 2017

Klub Vagon, Praha (3.5.2017)

Luboš Andršt - Doufám, že ještě něco zahraju

Sat, 28 Jan 2017

Text: Luboš Hnát
Foto: Ája Dvořáčková
Publikováno na serveru Rockový Svět, 28. 1. 2017

Luboš Andršt

Když se řekne česká bluesová kytara, okamžitě se musí doplnit jméno LUBOŠ ANDRŠT. Naskytla se mi příležitost udělat s Lubošem rozhovor, a protože taková příležitost se neodmítá, rád jsem si zašel do Jazz Clubu Ungelt, kde jsem před vystoupením Luboš Andršt Blues Bandu měl tu čest položit několik otázek samotnému mistrovi bluesové kytary.

Luboši, vzpomeneš si, kdy nebo jak jsi vlastně objevil blues?
To si samozřejmě vzpomenu. Dostala se mi do ruky deska, která vyšla v Supraphonu a jmenovala se „Hudba černého lidu“, a tam kromě jiných věcí bylo i takové to staré akustické delta blues a taky tam byla nahrávka Roberta Johnsona, to jsem ale zjistil až mnohem později. Když jsem tuhle desku objevil, tak mi mohlo být nějakých 14 let a brnkal jsem si něco u táboráku. Okamžitě mě to chytlo za srdce. Takže jsem si pod dojmem téhle desky různě brnkal a říkal jsem si, tak takhle bych chtěl jednou umět hrát.

Kdo je pro tebe tím pravým bluesovým guru?
Jednoznačně nejvíc jsem se naučil od B. B. Kinga, ke kterému jsem se ale dostal až později. Já jsem poslouchal lidi, kteří sice hráli rockovou muziku, ale vycházeli z blues, to byl třeba Clapton, Peter Green nebo Jeff Beck. Tyhle lidi jsem samozřejmě znal a poslouchal, ale pořád jsem si říkal, že to nemají ze své hlavy, protože zněli dost podobně. Takže jsem pátral, až jsem se dostal k těm černým kořenům. B. B. King je na učení téhle muziky ideální, protože hraje takovou hezkou muziku, je to přehledné, uspořádané a dobře se to poslouchá. Ani to jeho hraní není nijak technicky náročné, je v něm ten správný feeling a krásně frázuje, je to melodické, takže se to dobře učí. První desku B. B. Kinga jsem sehnal na burze a byla to „L.A. Midnight“. Na B. B. Kingovi je ještě zajímavé, že on nikdy nehrál beglajty. A taky nikdy nezpíval a nehrál současně. On buď hraje anebo zpívá, ale nikdy to nedělá současně.

Když se řekne „Legenda české bluesové kytary Luboš Andršt“, jaké máš v tu chvíli pocity?
Myslím, jestli to není trochu brzy. Doufám, že ještě něco zahraju. (smích)

Jak bylo a je těžké v našich podmínkách hrát blues?
Ano, je to docela těžké. Lidé to tady sice mají rádi, každý se k bluesovému odkazu hlásí, ale ve skutečnosti nejsou příliš zasvěcení. Samozřejmě v Americe, ale i v západní Evropě tuhle muziku lidé znají víc do hloubky. Když tam hrajete bluesové standardy, zpívají klidně s vámi a umí celé texty nazpaměť. Tady není dostatečně široké publikum, aby podrželo domácí kapely. Proto jich tady ani moc není. Takže hrát u nás blues není zrovna lehké, ale já to beru jako úkol, který jsem dostal shůry. Prostě mám hrát blues a mám ho hrát tady. Nemělo by žádný smysl, abych jezdil někam do Ameriky, to bych nosil dříví do lesa.

Za svou kariéru jsi spolupracoval s mnoha hudebníky a hrál v mnoha kapelách. Dokážeš říct, která z těch spoluprací pro tebe byla z hudebního hlediska nejlepší?
To je těžké, to takhle nemůžu posoudit. Posuzovat to můžu v té době, kdy to vzniká. Pro mě je vždycky důležité, co se právě děje. A když cítím, že už je to pro mě nepřínosné, jdu od toho. Jednoduše jste pořád na cestě a musíte jít dál. Takže ze začátku jsem hrál jenom blues. Pak jsem měl období, kdy jsem hrál rockovou muziku. Potom jsem se vrhnul na jazz, protože jsem mu chtěl přijít na kloub, takže jsem skoro 10 let hrál jazzovou muziku, kdy jsem hrál s Emilem Viklickým dost těžké věci. Lidé si mysleli, že jsem se zbláznil. Když jsem potom postavil bluesovou kapelu, chodili za mnou a říkali „Tak ty ještě umíš hrát? Mysleli jsme, že už jsi vyřízenej“. Ale já jsem si tím vším musel projít a ze svého jazzového období pořád těžím. Takže když zrovna hraji blues, tak do toho občas přidám nějakou ‚jazzovou zatáčku‘ a zamotám do té muziky noty, které tam nikdo nečeká. Podobně to dělá třeba Robben Ford a další američtí muzikanti. Myslím, že se to docela líbí hlavně lidem, kteří tuhle muziku znají, protože pak je to určitým způsobem zvláštní a originální. Ale dělám to i naopak. Do jazzové muziky napálím blues a to zabere vždycky. Ze všech těch období jsem něco načerpal a díky tomu lépe slyším. Je to nejlepší tzv. Ear training – procvičování sluchu. To ale neznamená, že budu hrát někde k hotelovému obědu jazzové standardy, to by mě tedy nebavilo. Beru si z toho jen inspiraci.

Luboš Andršt & Framus 5

Jednou z desek vydaných pod tvým jménem je „Capricornus“. Co pro tebe tahle deska znamenala?
To byla prostě taková výpověď. Zase je to dané tou dobou, kdy deska vznikla. Já jsem to nahrál v osmdesátých letech a to byla doba, kdy na nás naplno dopadla taková ta, jak jsme tehdy říkali, „normalizační stíha“. To mělo za následek, že všichni hráli hodně tvrdou muziku. Začínali tady vznikat hardrockové kapely jako Katapult a další. Všichni byli naštvaní a hráli takovou ‚zlou‘ muziku. Chtěl jsem nahrát nějakou niterní a spirituální hudbu a ukázat, že nejsme jen zlobivé máničky, že nás mají brát vážně. A myslím, že hodně lidí tehdy pochopilo, že to měl být balzám na duši v těžkých dobách.

Zajímavostí té desky je určitě také to, že se na ní setkalo několik lidí různých náboženských vyznání. Promítlo se to na ní nějak?
To byla náhoda a já to říkám spíš jako vtip. Ale faktem je, že v té hudbě určitá spiritualita je. Nicméně jsme se tam opravdu takhle sešli. Já jsem křtěný jako husita, Honza Hrubý je katolík, dál tam hrál Alan Vitouš, což byl v té době aktivní svědek Jehovův. Pianista Gabo Jonáš je zase buddhista. Jediný, s kým jsem tuhle otázku nijak neprobíral, je Jirka Veselý, ale to je takový filozofický typ, který se snaží být nad vším, takže bych řekl, že to bude takový typický agnostik.

V devadesátých letech jsi se podílel na zajímavém pořadu České televize „Kytarová klinika“. Proč tenhle pořad vlastně skončil?
Tak tohle jsem se já sám taky nikdy nedozvěděl. Tam se tehdy vyměnil ředitel. Odešel Ivo Mathé, který byl svým způsobem formát a nastaly tam turbulence. Nejednou na tenhle pořad nebyly peníze. Mně to ale nikdo neřekl a v půlce natáčení toho pořadu mi najednou přestali volat z produkce a bylo to. Když už mi to po čase bylo divné, tak jsem v roce 1998 napsal ČT dopis, že pokud chtějí ten pořad ukončit, tak by bylo dobré, udělat alespoň jeden závěrečný díl, aby to působilo nějak uceleně. A od té doby čekám na odpověď.

Zanechme teď historie a pojďme se věnovat současnosti. Jsi členem Framus 5, s Michalem Prokopem hraješ i v triu Prokop-Andršt-Hrubý. Každé z těchto seskupení hraje v jiných typech sálů. Ačkoliv se mi zdá, že publikum je podobné, můžeš mi říct, které z koncertů jsou ti jako muzikantovi bližší?
Bližší je mi určitě trio. Zaprvé se tam mnohem víc improvizuje. Trio nikdy nezkouší, takže hrajeme od roku 1988 stále to samé. Je to akustické, a tak si můžu nosit jen malou výbavičku. Můžu při tom sedět, takže mě potom nebolí záda. A protože jsme jenom tři, tak dostanu dvakrát víc peněz. (smích)

Co nevidět prý vyjde u Supraphonu deska kultovní kapely Energit. Kde se vlastně vzala myšlenka na vydání téhle desky?
To v nás zrálo hodně dlouho. My jsme s původním Energitem nějakou dobu hráli, ale nikdy jsme žádnou desku nevydali. Kdybych se pak o hodně let později nepotkal s Honzou Holečkem, tak by mě to vůbec nenapadlo. Takže takové ty první nápady přišly ve spolupráci s ním. Pak se do toho vložil Standa Padrůněk, což je bratr Vládi Padrůňka, který občas přišel na koncert. Dal nám najevo, že by rád, kdyby se našli muzikanti, kteří s Vláďou hráli a nahráli jako vzpomínku na něj nějaké CD. Na koncertě, který se konal u příležitosti Vláďových nedožitých šedesátých narozeni, Standa přišel s nabídkou, že pokud bychom tu desku chtěli nahrát, tak nám na ní přispěje. Bylo to poprvé v životě, co jsem před sebou viděl živého sponzora. Taková nabídka se nedá odmítnout. Potom jsem se ještě spojil se Supraphonem, kde máme také spřízněnou duši, takže máme i vydavatele. Ono šlo vlastně o takovou gentlemanskou dohodu. My jsme totiž chtěli vydat s původním Energitem desku u Supraphonu už předtím, jenže v té době šlo o naprostou utopii. Vydat tehdy takovou muziku, navíc anglicky zpívanou, bylo nemyslitelné. Přesto jsme naštěstí tehdy natočili demosnímky, které nám dnes posloužily jako předloha. Jinak bych si to už vážně nepamatoval. Takže tohle byla šance, aby si všichni vyrovnali účty. My s muzikou, kterou jsme nikdy nenahráli a oni s deskou, kterou nikdy nevydali.

Jaké písně se na desce objeví?
Pochopitelně, že tam budou věci, které jsem dělal ještě s Vláďou Padrůňkem. Jsou tam čtyři věci ze starého Energitu a dvě instrumentálky. Bude tam jen šest věcí, protože to chceme držet v délce klasické vinylové desky.

Luboš Andršt

Dnes se všechny desky točí digitálně. Dá se vůbec bluesová muzika a její atmosféra zachytit pomocí digitální technologie?
To se nedá rozdělit na typ muziky. Je jedno, jestli je to blues nebo vážná hudba. Faktem je, že ten záznam, který se na dnešní CD používá, 16 bitů a vzorkuješ na 44,1 kHz, není moc kvalitní a je nízký. Lidé se mylně domnívají, že rozhodující je počet bitů, ale hlavní je sample rate uvedený v kHz. Aby ten záznam za něco stál, muselo by se to vzorkovat alespoň na 96 kHz. Ty bity tam dělají jenom ‚schodovou‘ dynamiku. Takže pokud by se například vzorkovalo na 1 MHz, tak můžeš vzorkovat pouze 1 bit. Čím máš vyšší vzorkovací frekvenci, tím je ten záznam kvalitnější a blíží se analogovému záznamu. Když jsem teď dělal reedici desky „Capricornus“, tak jsem dostal přepis vzorkovaný na 192 kHz, a když jsem si to doma pustil, tak jsem se úplně lekl. Tam bylo slyšet jak u toho hraní dýchám. To na CD nikdy neuslyšíš.

Takže je pravda, že vinylové desky hrají lépe než CD?
Určitě, obzvlášť na dobré aparatuře. Je sice pravda, že ty desky praskají a šumí, a že se musely mýt, ale kvalitě záznamu, kterého dosáhneš na studiovém magnetofonovém pásku, se CD zdaleka nevyrovná. Současné poslouchání MP3 z telefonu, tak hodně snížilo kvalitu poslechu, že si myslím, že zase přijde tlak na to, aby se kvalita nahrávání vrátila zpět. Vezmi si, že obraz chce každý vidět co nejdokonalejší a hudbu pak všichni poslouchají z telefonu. To je přece absurdní.

Vyrazíte s Energitem na turné?
No, už máme nějaké konkrétní termíny. Takže desku ještě nemáme, ale koncerty domluvené už ano.

Co bys poradil mladým kytaristům, kteří začínají. Jak se správně učit?
Tady je každá rada drahá, ale jak říkal B. B. King – cvičte, a cvičte hodně.

Co dalšího kromě nové desky Energitu chystáš?
To já takhle nevím. Já to mám tak, že něco dělám, většinou to nestíhám, tak to jakoby dobíhám, no a když to doběhnu, tak se mi nakupí další věci. A tímhle samospádem to zatím funguje. Teď mám ještě roztočenou bluesovou desku, ale nejdřív musím dokončit projekt s Energitem.

Promo fotografie

Mon, 02 Jan 2017

Archiv

Sun, 01 Jan 2016

Energit & Luboš Andršt - „Time’s Arrow“ (2017)

Sun, 01 Jan 2016

Tracklist:

Blue Dance 5:30
Loneliness 5:46
Imprints 5:48
Freedom 9:38
Tome’s Arrow 5:12
Moth 7:15

Nové bluesrockové album s mimořádně zajímavou historií vzniku! Kytarista Luboš Andršt se po několika desítkách let vrátil k repertoáru, který měl v roce 1973 tvořit obsah debutového alba jeho skupiny Energit. Ale netvořil, neboť Supraphon tehdy sestavě s Ivanem Khuntem, Vladimírem Padrůňkem a Jaroslavem Erno Šedivým nedal šanci. Jako skvělá vzpomínka – a také jako pocta předčasně odešlému baskytaristovi Padrůňkovi – byly natočeny aktuální verze skladeb, se zachováním hudebního ducha té doby. Vedle Luboše Andršta uslyšíte Jana Holečka (zpěv, varhany Hammond), Vladimíra Kulhánka (baskytara) a Jiřího Zelenku (bicí), v jedné nahrávce hostuje houslista Jan Hrubý. Je to zásadní poslouchání pro pamětníky, ale také vítaná škola pro mladé zájemce o ukázku z toho nejlepšího, co náš rock nabízel. Je to „vintage“ poslouchání: vstupní prvky jsou historizující, výsledek je atraktivně současný. Světové názvuky, ale nepochybně česká odnož bluesrockové scény začátku 70. let. Khuntova a Šedivého emigrace i Padrůňkovo úmrtí nedaly šanci to natočit v době jejich mládí, dnešní rekonstrukce je tak poklonou těm lidem a muzice. Booklet nabízí obsáhlý rozhovor s Lubošem Andrštem a sadu archivních i nových záběrů Alana Pajera, který fotil Energit od samého začátku. Kruh se uzavřel: Nechte se zasáhnout „Šípem času“. Energit 1973/2017: Bluesrock plný vzpomínek!

Honza Holeček - Nikdy jsem nechtěl hrát na klávesy

Fri, 06 May 2016

Text: Luboš Hnát
Foto: Kateřina Smid Tomáš Moudrý, archiv Honzy Holečka
Publikováno na serveru Rockový Svět, 6. 5. 2016

Výborný zpěvák a klávesista HONZA HOLEČEK, rocker tělem i duší, měl to štěstí, že ve své hudební kariéře hrál s mnoha legendami českého bigbítu. Spolupracoval například se jmény jako Luboš Andršt nebo Vladimír ‚Guma‘ Kulhánek. Já jsem zase měl to štěstí, že jsem se s Honzou sešel k rozhovoru. Povídat si s ním o muzice je totiž obrovský zážitek.

Kdy jsi začínal s muzikou a co Tě přivedlo ke klávesám?
Všechno to byla vlastně obrovská náhoda. Já jsem od nějakých šesti do třinácti let chodil do lidovky (Lidová škola umění – poznámka redakce) na piáno. Ale já jsem chtěl vždycky zpívat a na piáno nebo klávesy jsem nikdy nechtěl hrát. Celý to vzniklo až mnohem později. Já jsem hrál na piáno jenom doma. A přehrával jsem si nějaký svoje věci, který mě napadly, ale že bych na koncertě seděl za piánem a zpíval, to se mi nikdy nechtělo. K tomu mě přivedl o mnoho let později až Luboš Andršt, ale k tomu se ještě dostaneme.

A jak jsi tedy začínal s muzikou?
Na střední škole, kdy jsem se začal strašně zajímat o muziku, jsem zaplul do hardrocku a do blues a vzpomínám si, že jsme kromě muziky nic jiného neřešili. Ale taková ta chuť začít hrát, ta přišla až okolo těch osmnácti. A jak už jsem říkal, já jsem vždycky chtěl jenom zpívat. Takže jsme založili FreeWay Jam, kde hrál Jindra Musil, který se mnou teď zase hraje v Afterglow. My jsme s FWJ hráli jenhodně převzatý věci jako starý Led Zeppelin, Deep Purple a podobně. Vlastních věcí bylo výrazně méně než převzatých. A takhle se to u mě nastartovalo.

Máš nějaké klávesové vzory?
Samozřejmě že jo. Trošku paradoxní je, že i když hodně inklinuju k hammondkám, tak hrozně obdivuju starý pianisty. Samozřejmě, že mám hrozně rád Gregga Allmana, kterej se mi moc líbí tím, jak hraje a jakej má zvuk. Ale já hodně poslouchám jazz. Takže miluju třeba McCoy Tynera, ten se mi líbí tím, jak hraje a jak o tom přemýšlí. Líbí se mi třeba John Lewis nebo Keith Jarrett, Bill Evans. A co se týče těch hammondek, to jsou jména jako Jack McDuff nebo Jimmy Smith, spíš se mi líbí stará jazzová škola.

Já jsem čekal, že mi začneš jmenovat rockové klávesáky jako Jon Lord nebo Keith Emerson.
Jasně, ale ono jde o to, že muzika, kterou děláme, hodně vychází z blues a člověk by měl mít takový to jazz-bluesový cítění. Proto třeba Emersona já úplně necítím a moc jsem k němu nikdy neinklinoval.I když to byl famózní hráč. U Jona Lorda byl zase zřejmý vliv Jimmyho Smithe.

Už jsi říkal, že jsi chodil do lidovky, absolvoval jsi nějaké jiné hudební vzdělání, například konzervatoř?
Já jsem se potom už učil jenom z knih a od různých lidí. Takže svého času jsem se třeba snažil naučit a pochytit něco z vážný hudby. Měl jsem jedno období, kdy jsem hodně poslouchal Glenna Goulda. Moc se mi líbilo jak hraje Bacha. Pár věcí jsem se po něm učil úplně do noty, třeba „Chromatickou fantazii“, hodně improvizuje, třeba ve střední části jsou psaný arpeggia, kde si z toho bere jen harmonii, kterou upravuje podle sebe. Celý jsem to stáhnul a opsal a snažil se „hrát po něm“, strašně mě bavilo tohle bádání, i když jako on jsem to samozřejmě nikdy nezahrál, ani bych to nikdy neuměl! Ale to je jedno, pro mě je důležitý spíš vědět, jak je to myšlený a najít si v tom svojí cestu.

Nejvíce Tě znám z Tvé současné kapely Afterglow, vím, že jsi dost dlouhou dobu hrál s Lubošem Andrštem. Mohl bysmi říct, kde všude jsi hrál předtím?
První moje kapela vznikla někdy v roce 1988 nebo 1989. To byl FreeWay Jam, jak už jsem říkal,tam jsem hlavně zpíval. A na piáno jsem hrál jenom příležitostně, třeba jen dvě věci za koncert. Ale jak už jsem říkal, hrát na piáno mě ‚donutil‘ až Luboš Andršt, který chtěl, abych kromě zpěvu ještě na něco hrál. Taková zajímavost je, že v úplně první sestavě FreeWay Jamu měl na basu hrát Vláďa Padrůněk, který byl dokonce uveden na prvních plakátech, jenže bohužel zemřel dřív, než jsme začali hrát.

To je hodně zajímavé, jak tedy spolupráce Vláďou Padrůnkem vznikla?
K tomu se váže taky takovej zajímavej příběh. Když na Vinohradský ještě fungoval klub „D“, tak tam chodil Vláďa Padrůněk a my jsme se tam jednou ‚picli‘ a začali jsme trochu jamovat a já jsem tam nějaký věci zpíval. No a Vláďovi se to líbilo, takže jsme se dohodli a začali jsme plánovat společnou kapelu. Pamatuju se, že už jsme měli sjednanej kšeft v Malostranský Besedě, ale Vláďa čtrnáct dní před tím umřel.

Vláďa Padrůněk, to je jedna z velkých legend českého bigbítu, jak tedy ty osobně na Vláďu vzpomínáš?
No my jak jsme tak v „Déčku“ jamovali, tak jsem tam asi za čtrnáct dní přišel a Vláďu pozdravil, jenže on si mě vůbec nepamatoval a povídá mi: „Já jsem tady před nedávnem viděl fantastickýho zpěváka, ten zpívá úplně jako Ivan Khunt, to je pecka“. A já na to: „Vláďo, co blbneš, to jsem byl já“. A on zase: „Aha, tak to musíme udělat kapelu“. Podobný historky s ním mi vyprávěl i Luboš Andršt.

Jak ses vůbec dostal k Luboši Andrštovi?
Všechno začalo od Ernouše Šedivýho (Jaroslav ‚Erno‘ Šedivý, původní bubeník Energitu, Flamenga a dalších – poznámka redakce), a Ernouš přišel s nápadem, že bychom mohli obnovit starej Energit. Říkal, že prý zpívám a vypadám podobně jako Ivan Khunt (původní zpěvák Energitu a Flamenga – poznámka redakce), říkal, že zavolá Gumovi Kulhánkovi, protože jinej basista tady na tuhle muziku není. Pak zavolal i Lubošovi Andrštovi, který byl taky pro. A potom jsme se s Lubošem sešli. Já jsem byl jak v Jiříkově vidění, protože Luboš vytáhl starý pásky s nahrávkama, který se nikdy nikde neobjevily, a prý že nazkoušíme tenhle repertoár. Tak jsme ho nazkoušeli a začali jezdit. A teprve tam přišel Luboš s tím, že chce, abych hrál i na klávesy.

Pak jsi, pokud vím, hrál i s Blues Bandem Luboše Andršta.
Kolem roku 2006 jsme hodně jezdili jako Energit a asi po dvou letech Luboš chtěl, abych začal hrát i v jeho Blues Bandu. Zároveň dál funguje i Energit.

Z Blues Bandu jsi ale nedávno odešel, proč?
Hlavně z časových důvodů, moc hraní na jednom místě (Jazzclub Ungelt) a neměl jsem čas na naše věci,chtěl jsem se věnovat Afterglow a dělat to pořádně, hlavně naše věci. S Lubošem jsme se normálně dohodli, řekl jsem mu to 7 měsíců dopředu. Mezi náma se nic nezměnilo, myslím, že jsme pořád stejně velký kámoši jako před 10 lety třeba.

Zaslechl jsem, že Energit točí desku, v jaké jsou tedy přípravy fázi?
Bratr Vládi Padrůňka, Standa před třemi lety inicioval takovou myšlenku, že bychom k nedožitým Vláďovým šedesátinám mohli jako Energit vydat vzpomínkou desku. To jsme bohužel nestihli. Desku jsme začali točit před třemi lety, ale až teď jsme se dostali k tomu, že jsem do muziky nahrál zpěvy. Docela zajímavé na tom je, že jde v podstatě o rekonstrukci muziky, kterou hrál Energit před 43 lety. Je tam fragment z první desky Energitu, pak taky nějaká Lubošova nová tvorba a pak by se měla kompletně přetočit skladba „Imprints“, kterou Luboš nahrál asi před dvaceti lety u Petra Jandy a teď jí chce natočit úplně jinak s hammodkama a s houslema Honzy Hrubýho. Takže ta deska bude taková kompilace. Ještě je docela zajímavý, že třeba texty nebyly zpívaný anglicky, tehdy to byla taková ‚pseudo‘ angličtina. Takže jsem ty písničky přinesl Jindrovi Musilovi (kytarista Afterglow – poznámka redakce), který má na jazyky šílenej talent, a ten ty písničky dokázal napasovat anglický super texty. A navíc dobové! Takže třeba na píseň „Mexico“ udělal text o studentské demonstraci v Mexiku, kde v roce 1972 policie postřílela 120 studentů při demonstraci. Jindra je fakt úžasnej jak jako kytarista, skladatel a textař, tak i kamarád!

A kdy teda deska vyjde?
Luboš chce, aby vyšla v létě a na podzim abychom s ní začali jezdit.

Ty jsi také jednu dobu hrál ve výborném bluesovém projektu Holeček-Kovač-Kulhánek-Razím…
Celý to vzniklo tak, že jsme původně měli trio s Pavlem Razímem a Zdeňkem Juračkou. Tam jsem nějaký věci hrál na basu a něco na klávesy. Tenkrát jsem ještě měl minimooga a hráli jsme něco podobného jako kdysi Jeff Beck s Hammrem a šlapalo nám to skvěle. Jenže pak se najednou bohužel kapela rozpadla a my jsme s Pavlem zůstali sami, ale tou dobou jsme měli sjednaný nějaký hraní v Německu. Takže jsme přemýšleli, co dál. No a jednou jsem zavolal Gumovi s tím, že máme dohodnutý nějaký kšefty. A Guma do toho šel, ale zase nám chyběl kytarista, tak jsme přemýšleli, kdo by s námi mohl hrát, až mě napadl Pavel Kovač. A v téhle sestavě jsme jeli do Německa, kde jsme měli celkem úspěch. Tak jsme začali shánět kšefty tady. Jenže jsme každý měli ještě další projekty, a tak jsme se jen těžko dokázali domluvit na termínech. Takže šla postupně kapela k ledu bohužel.

Co pro Tebe hraní s takovýma legendama jako je Luboš Andršt nebo Guma Kulhánek znamenalo?
Úžasná škola. Získal jsem zkušenosti, které oni získali za dlouhá léta hraní, hlavně co se týče zvuku, aranžování, stahování muziky, harmonie… Jsem jim za to do smrti vděčný.

Jsi výrazně ovlivněn jižanským rockem, vím, že posloucháš staré bluesmany, zmiňoval jsi taky klasický jazz, nová muzika Tě tedy nezajímá nebo si někdy také poslechneš nějakou tu novinku?
Mě nová muzika hrozně zajímá, jen jsem nenašel žádnou současnou kapelu, která by mě bavila. Já stále, ale hledám nějakou zajímavou mladou kapelu. Kdybys nějakou objevil, dej mi vědět, budu rád.

Pojďme ke kapele, která Tě v současnosti nejvíce zaměstnává, tedy k Afterglow, můžeš mi v kostce říct, jak kapela vlastně vznikla?
Afterglow vlastně vychází FWJ. My jsme se po letech sešli s Jindrou Musilem, řekli jsme Pavlu Novákovi, který se mnou hrál v Bluesbandu. To je výbornej a strašně spolehlivej basák. A pak jsme řekli Jirkovi ‚Zelímu‘ Zelenkovi, protože nás na tuhle muziku nikdo jinej prostě nenapadl. Jirka tuto muziku miluje,tak se mu ta myšlenka líbila. No a na tomhle jsme začali stavět.

Proč jste se pojmenovali právě Afterglow?
My jsme se pojmenovali podle skladby The Small Faces, která se nám už léta letoucí moc líbí.

Veškerá vaše tvorba je v angličtině, proč?
My si myslíme, že napsat dobrej text v češtině je strašně těžký. Když si vezmeš, třeba jak vznikalo „Kuře v hodinkách“, tam v podstatě Vláďa Mišík rok-dva zpíval „nesmysly“. To byly písničky nazpívaný neexistujícím jazykem jenom tak, jak je cejtili. A pak šli za Kainarem, který byl politicky dobře zapsán, a když ten projekt zaštítil svým jménem, tak byla jakási záruka, že to v edičním plánu skutečně vyjde. Hlavně ho ale oslovili proto, že on dokázal poslouchat to Mišíkovo frázování a jeho česky psanou poezii fantasticky napasovat do Vláďova zpěvu. Takových lidí je strašně málo. Takže ta angličtina je pro nás daleko jednodušší.

Nechystáte se natočit nějakou nahrávku?
Určitě se chystáme, teď navíc máme nějaký nový věci. My pořád hledáme způsob jak něco nahrát. Teď jsme dělali strašně moc pokusů a máme další nápady co všechno vyzkoušet. Teď vymýšlíme, že si pronajmeme nějakou super místnost, kde bychom to mohli nahrát všichni dohromady. Jde o to ale najít prostor, který se nám bude zvukově líbit.

Protože vím, že sis nedávno pořídil hammondy, tak se teď zeptám jako absolutní nemuzikant. Skládáš písničky ‚jinak‘, než když jsi hrál jenom na piáno? Jinými slovy, přizpůsobuješ nový písničky zvuku hammondek?
No, jasně, že jo… Hammondky nejsou piano a obráceně, i když musím říct, že já osobně dávám přednost tomu, když jdou nápady od kytary. Jindra má super nápady, mě pak spíš hrozně baví si hrát s formou a aranží a harmonií, takže se vzájemně doplňujeme. Vlastně kromě piana a hammondek nic jinýho jako klávesy nepoužíváme.

Který model hammondek sis vlastně pořídil a z jakého roku?
Já mám vlastně takový neidentifikovatelný model, protože existují tři základní modely, který jsou naprosto identický a liší se pouze vzhledem.To jsou modely C3, B3 a A100. A já mám střeva z některého z těchto modelů uzavřený do road case. Takže už nikdy asi nedohledáš, jaký to konkrétně je model. (smích) Ale Lesslie bednu mám model 122, ale všechno je údajně z roku 1964. Jsem vděčný Robertovi Vašíčkovi, který mně je přivezl a vymazlil podle mých představ.

Musím říct, že na to jak jste výborná kapela, tak mě udivuje, že na Vaše koncerty chodí hodně málo lidí, není to pro vás trošku frustrující?
Tak to prostě je. Třeba se to zlepší…

A neříkáte si někdy, že se na to můžete vykašlat, když chodí takhle málo lidí? To vůbec! My tu muziku milujeme, tak prostě budeme hrát i pro těch dvacet lidí. Je fajn, když vidíš, že na koncert přijde dvacet šedivých mániček, mezi kterýma poznáváš stejný tváře. Ale třeba ještě přijde renesance této hudby a účast se zlepší. Jsem optimista.

Energit - „Piknik“ (1978)

Sun, 01 Jan 1977

Tracklist:

1. Drift (6:29)
2. Stratus (4:20)
3. Jarní rovnodennost (3:45)
4. Mobilis in mobili (3:53)
5. Zapomenutý ostrov (7:58)
6. Řícní písek (4:25)
7. Piknik (6:42)

Sestava:

Luboš Andršt – ak. a al. kytary
Jaromír Helešic – bicí, perkuse
Milan Svoboda – ak. a el. piano, syntetizér, marimba
Rudolf Ticháček – sopránsaxofon
Jan Vytrhlík – basa
&
Michal Gera – trubka, cabaso, triangl; Jiří Tomek – konga;
Bohuslav Volf – trombón; Zdeněk Zahálka – trubka

Energit - „Energit“ (1975)

Wed, 01 Jan 1975

Tracklist:

Ráno (part I) 17:25
Paprsek ranního slunce 4:40
Noční motýl 7:50
Apoteóza 2:55
Ráno (part II) 4:05

Sestava:

Luboš Andršt – el. kytara
Karel Jenčík – bicí (2)
Anatoli Kohout – bicí (3, 4)
Rudolf Ticháček – sopránsaxofon s oktávovým děličem
Jiří Tomek – konga (1, 5)
Josef Vejvoda – bicí (1, 5)
Emil Viklický – piano, moog
Jan Vytrhlík – basa